- Soupis držitelů selských usedlostí ve Staré Vožici -

Stará Vožice, latinsky: Vetero Vozitio, německy: Alt Voschitz

Na tomto webu naleznete ucelený soupis držitelů jednotlivých usedlostí  ve Staré Vožici mezi lety 1623 - 1921 a u většiny z nich jejich manželky. Chybějící manželky byly nedohledatelné. Podle první pozemkové knihy chýnovského panství se nacházelo ve Staré Vožici roku 1623 dvacet selských usedlostí, z toho 13 gruntů a 7 chalup. Vedle usedlosti Adamce stávala obecní pastouška, která byla později očíslovaná č.p. 4 - dnešní požární zbrojnice, v ní žili obecní pastýři (slouhové). Ještě roku 1869 zde žil obecní pastevec Josef Novák se svojí rodinou. Od konce 19. stol. a v první půli 20. stol. zde dožívali svůj život staří nemajetní lidé. V části č.p. 4 byla ve zmíněném období také obecní kovárna.

Založení Staré Vožice podle okresního oddělení českého úřadu statistického v Táboře připadá na rok 1399. Historie Staré Vožice podle kroniky města Mladé Vožice: Roku 1525 příslušely dva dvory kmetcí (selské) ve Staré Vožici ke statku Polánka, k nimž Mikuláš Voračický z Paběnic, přikoupil jeden a čtvrt lánu dědiny od Jana Jenšíka z Radvánova v Bendově Záhoří. Od roku 1553 držel kmetcí dvůr Václav Voračický (+ 1565) a po něm syn Kryštof jenž roku 1578 prodal dvůr kmetcí s poustkou a krčmou Vilému Voračickému, který také získal díl Adama Voračického (+ 1578), drželi Blanici se Starou Vožicí jeho synové, z nichž posléze ujal je Kryštof Voračický. Týž táhl se stavy odpořilými do Rakous a proto statek propadl. Ač podařilo se mu prokázati nevinu, přece prodány statky jeho Blanice a Stará Vožice se dvory poplužními, mlýnem, pilou, rybníky a lesy 4. listopadu roku 1623 knížeti Janu Oldřichu z Eggenberka a spojeny s panstvím chýnovským za 6.092 kop 40 grošů míšenských. Roku 1658 dosvědčuje Markéta Malovcová, rozená Voračická, že nikdy starovožičtí krom desátků obilních farářům mladovožickým "letníků" (dávky z dobytka) neplatili a jinde než při chrámu v Blanici se nepochovávali, což 15. července tohoto roku dosvědčují i svobodníci Jan Krch a Jan Vondrák. 

Získané informace o selských usedlostech mezi lety 1623 - 1850 zdroj: gruntovní knihy, soupisy poddaných chýnovského panství, a matriky. Získané informace mezi lety 1850 - 1921 zdroj: matriky a sčítání lidu.

Stará Vožice je také místem, kde se v minulosti těžilo stříbro. Vzpomínkou na tuto činnost jsou ještě dnes patrné "haldy", které označují bývalé šachty. V blízkosti Staré Vožice vznikly i havířské osady nazývané Výlevy, které jsou rozděleny do tří částí - Starovožické, Hlasivské a Řemíčovské. Také se zde, v souvislosti s dolováním stříbra, nachází osady zvané Cechy, ke Staré Vožici patří dva, Dolní č.p. 42 a Horní č.p. 33 "u Štěpánů". Pro lepší představu zde vkládám odkaz na mapu ze stabilního katastru z roku 1830. Z této mapy lze také vyčíst původní názvy některých usedlostí (přezdívky hospodářů po gruntu např. vulgo Stejskal č.p. 12), u  některých z nich se původní názvy změnily.  https://archivnimapy.cuzk.cz/skici/skici/TAB/TAB008018300/TAB008018300_index.html                              Kromě havířských domků, které stály nejen na Výlevech, ale i přímo ve Staré Vožici, a to čísla popisná 26 dnes "u Straků" dále 5, 6 a 7, kde se říkalo "v Sedničkách", žily také havířské rodiny na rolnických usedlostech společně se selskými rodinami. Podle matrik z počátku 19. stol. snad nebyla usedlost, na které by nějaký ten havíř nepřebýval. Nemajetní bratři rolnických hospodářů pracovali většinou jako pomocný personál při dolování stříbra a nakonec se z některých stávali samotní havíři. Havíř byl svobodný člověk (nepodléhající šlechtě), proto se mohl svobodně pohybovat po kraji a shánět obživu nejen v okruhu jednoho panství. Do Staré Vožice přicházeli dobývat stříbrnou rudu i lidé z rakouských zemí a také Uher, oblasti dnešního Slovenska. Mezi rolnickými usedlostmi  vyčnívá svojí architekturou stavení č.p. 1, v minulosti zde žili cechmistři stříbrných dolů. Další stavení spojované s těžbou stříbra byla kovárna na návsi č.p. 25, vystavěna někdy v druhé půli 18. stol. v době, kdy se opět otevřely doly (r. 1754), které byly od r. 1642 uzavřené. Kovářství zde skončilo nejspíš s uzavřením dolů r. 1849. V druhé půli 19. stol. obývala tento dům židovská rodina Lustigů, provozovali zde krám a hostinec. Dům č.p. 25 zanikl mezi lety 1900 - 1910.                                                            O podrobnější historii dolování stříbra na Starovožicku se lze dozvědět např. na těchto webových stránkách: https://www.mining.cz/TEXTY/Rathory/Rathory.htm, ale i na jiných webech, kde se dolováním stříbra v této oblasti hlouběji zabývají.