- č.p. 21 původně "u Vokurků" později "u Šenkýřů" -


  • r. 1623 grunt Jana Vokurky jest zaplacený
  • r. 1652 ujímá grunt Petr Vokurka syn předešlého držitele, manželka nového hospodáře Kateřina 
  • r. 1685 ujal živnost po smrti otci svém Václav Vokurka jeho manželka Alžběta Maršová z Blanice
  • r. 1709 ujal grunt po otci svém Jiří Vokurka, manželka nového hospodáře Kateřina, dcera Václava Raka neb Koláře chalupníka ze Staré Vožice
  • r. 1743 ujal grunt po otci svém Jan Vokurka, manželka nového hospodáře Dorota, dcera Matěje Milky neb Krejčího sedláka ze Staré Vožice
  • r. 1763 dosadil vrchnostenský úřad v Chýnově na grunt Vokurků Václava Tenkla syna Daniela Tenkla ovčáckého mistra z blanického dvora, manželka nového hospodáře Dorota
  • od r. 1795 na gruntě Josef Král kovář ze Staré Vožice, r. 1803 prodal tentýž polovici gruntu manželům Václavovi Pražákovi a Kateřině, z této polovice vzniklo č.p. 38
  • r. 1807 koupil živnost č.p. 21 František Dvořák
  • r. 1809 kupuje grunt  Matěj Vyhlídka a jeho syn Jan jemuž je povoleno chýnovským vrchnostenským úřadem provozovat šenk - "pivo z panského chýnovského pivovaru a kořalku z chýnovského vinopalu Janovi Vyhlídkovi šenkýři nařizuje šenkovati"
  • r. 1810 kupuje živnost č.p. 21 a také živnost č.p. 38 Jan Kubal, téhož roku kupuje obě živnosti od Jana Kubala Bernard Šálek, ten prodal polovici živnosti č.p. 38 Matějovi Hladíkovi chalupníkovi ze Staré Vožice č.p. 41, Matěj Hladík ještě před rokem 1809 familiant v blanickém dvoře, Matěj Hladík držitelem obou gruntů č.p. 41 i č.p. 38 až do roku 1818
  • r. 1814 prodal Bernard Šálek živnost č.p. 21 Františkovi Johanisovi, ten zase prodal následující rok živnost Janovi Landovi
  • po r. 1815 na živnosti Antonín Pavlát
  • r. 1817 kupuje živnost Matěj Kotrč ze Zvěstova zakladatel rodu Kotrčů ve Staré Vožici, manželka jeho Kateřina Jindrová ze Zvěstova
  • r. 1826 ujímá živnost František Poduška syn Vojtěcha Podušky sedláka z Velkého Hlasiva č.p. 25, vzal si za manželku vdovu po šenkýři Matěji Kotrčovi Kateřinu rozenou Jindrovou ze Zvěstova
  • r. 1838 ujímá živnost Josef Kotrč syn Matěje Kotrče a Kateřiny rozené Jindrové, manželka nového hospodáře Anna, dcera Josefa Krále sedláka z Rodné č.p. 11
  • r. 1884 ujímá živnost František Kotrč syn předešlého šenkýře. Tento František Kotrč byl na vojně přidělen k vojenské kapele a s ní k námořníkům v Pule, kde hrál na trubku. Kapelu si oblíbil korunní princ Rudolf, s ním se František v r. 1881 dostal do Palestiny, Řecka, Alexandrie, Bejrutu a Jeruzaléma. Kapela se vrátila na zámek Miramare a poté odplula s lodí Laudon do Alexandrie, kde hráli hudebníci půl roku, následně ještě hrál František s kapelou ve Smyrně, Soluni, Dubrovníku, Athénách a v Kotoru. Pak ho čekal návrat do rodné Staré Vožice, kde šenkoval, než předal živnost svému synovi. Takhle na svého dědu vzpomínala paní Anežka Kazdová ze Staré Vožice. Manželka nového hospodáře, dcera Martina Dvořáka rolníka z Čekanic č.p. 15
  • r. 1921 držitelem rolnické a hostinské živnosti stále tentýž František Kotrč *1858, později ujal živnost jeho syn Bohuslav Kotrč, tento hostinec byl uzavřen v r. 1950, společně s Františkem Kotrčem na živnosti: Marie manželka *1867, Bohuslav syn *1894, Jan syn *1902, Růžena dcera *1906, Ota syn *1908